Nenávidím

Jak nenávidím kámen, teď nese tvoje jméno. Jak nenávidím růže, co ti na něj pokládám. Jak nenávidím slunce, co přineslo temný ráno. Jak nenávidím, že žiju, i když uvnitř umírám. Náš sen se najednou tvou sílou tajemnou rozplynul v prach. Proč se mi zdáš? Zbyl jenom strach, smutek a zášť. Náš sen se projednou tvou vášní jedinou proměnil v krach. Nemůžu spát, ty jsi svůj vrah natisíckrát. Ležím tu v klubíčku schoulenej na zemi, tichej pláč rozpustí masku i sníh. Třeba to zlý jenom náhodou zdá se mi, možná se otočím, zjistím, že sním. Neřeknu Sbohem - to drtí mý srdce, snad příliš bolí a zní napořád. Zašeptám trpce a vím, že se mýlíš nádherná vzpomínko na fotkách. Náš sen se najednou tvou sílou tajemnou rozplynul v prach. Proč se mi zdáš? Zbyl jenom strach, smutek a zášť. Náš sen se projednou tvou vášní jedinou proměnil v krach. Nemůžu spát, ty jsi svůj vrah natisíckrát.