Karel Černoch -

Já přišel zpívat nevolán, píseň, co má povědět vám, příběh co prožil jeden pán, když s překrásnou dívkou byl sám. Řek: Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti, všechno co můžeš chtít doufám a doufám a doufám a doufám, že na to budu mít. Cítím, že moje jsi ty a nic to nezmění ani dva byty a drahý kamení, máš moje city a mně svý trápení dáš. Má paměť tam už nesahá, kde stál ten dům, kam došel s ní, proč se ta dívka nezdráhá, snad věří snům, snad ještě sní. Že dá jí, že dá jí, že dá jí, že dá jí všechno, co může chtít a doufá a doufá a doufá a doufá že na to bude mít. Řekl: Jen moje jsi ty A nic to nezmění Ani dva byty a drahý kamení, bázlivá, jdi ty, já mám tě k zbláznění rád Je konec světa, zmizel celý a v zámku klíč, v dálce svítá, okno vítá den, a pak se dveře otevřely a všechno je pryč očí pláčí, slzy smáčí klíč. Řek: Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti, všechno co můžeš chtít a ráno a ráno a ráno a ráno, tak už zas můžeš jít. Cítím, že moje city se brzy pozmění, nemám dva byty a v tom to pramení, blázínku jdi ty, jen žádný trápení čau, čau zbylo jen motto a dívka zrazená, zrazená proto, že hezký kolena, zrazená proto, že hezký kolena má.