Kánon

Janda/Rytíř Světla potemní, zarachotí klíč i dlouhý koncert končí lidé, jdou už pryč odpadkový koš, plný něžných snů bude němým svědkem chvíle až se ohlédnu pojednou tou tmou, tou tmou nevinnou co stále zní písní mou Věřte nebo ne, cítím tíhu slov jak střechy mlýnů nese pevný silný krov tolik moudrých vět měl bych zpívat dál tolik jiných písní slýchá pouze prázdný sál R: Zůstal jsem sám s kytarou sám s písničkou prastarou lásko má, tvé sny zvou dál hraj dlouhý kánon pouhý tmou Kánon zní, zpívám, zpívám s ním kánon tvé touhy, kánon tvé touhy struny větru dej, struny řece dej struny lesu dej ať zní ráno kánonem, kánonem, kánonem, óóó... Potlesk umlkne, ztichne foyeur tak vědět co v nás klíčí co v nás uzraje kolik zbylo not, kolik zbývá slok rád bych vás teď pozval zpátky, hrál den, měsíc, rok R: