Hvězda

Bílá hvězda nad obzor září Usíná den Rozsvítí světlo do tváří A tváří se Jakoby nevinně svádí Utkává sen Prstíky paprsků vábí Pojď sem Bílá hvězda nad obzor září Svítí všem smíří tě s osudem hravým nabízí směr snad duše někam odchází snad za snem a světlo duši zaplaví tak slastně [refrén:] Vzkříšení – ta naděje zrádná Zatracení – skok do vzduchoprázdna Smíření – ta touha je dávná Posvěcení – když duše boj vzdává Zbývá ptát se kam duše patří A kam vstoupí zda v ohni pekel se smaží Či vykoupí Co světlo hvězd jednou zháší jak vlastně Duše odešlých rozpráší Prach jsme