Danny

Provází hosty starým zámkem dívka říkají jí Danny ústa z mořské pěny diadémy v očích má nikdo nevnímá o čem vypráví si nikdo nevšímá Čeká tě je ještě tisíc stejných dlouhých nudných výprav Danny stálé stejné stěny s těmi jmény které znáš marně počítáš dny kdy přijde ten na něhož čekáváš V hodovní síni myslíš na to jak se posadíte spolu k jednomu stolu a na něj bílý ubrus dáš říkáš však tak tady žil, snil, jed a pil tak tady žil kníže pán s milenkou svou zdejší věž trápení zvou z té vížky kněžna skočila když kníže nechal ji být Přízemní byt kde není klid dvě sestry táta s mámou Danny kdy se tohle změní tak už není možné žít okno ve věži čeká až z něj skočíš se svou zátěží Jen pojďte dál tak na tom loži v noci kníže klidně spával zde karty hrával a zde pořádal velký bál a lidé jdou za tebou smějí se řvou jdou za tebou netuší o tobě nic nečtou ze tvých zřítelnic Tisíc lidí kolem projde a opět klidně odejdou Večer až zamkneš bránu půjdeš sama cestou domů Danny les je přítel němý tiché stromy hladí déšť když se ohlédněš vidíš černou věž tak řekni kam jen jdeš Danny, Danny ...