Černobílý svět

Bráníš se myšlenkám mít duši na prodej, blázníš, chceš mít jen kam dál mířit, už to vzdej! Léháš ve výčitkách, chceš hrát si? No tak hrej! Splétáš si po nitkách svou oběť za trofej. Bráníš se mít vlastní názor, dávno netušíš, koho vlastně vzýváš za vzor, sám se udusíš. Důvodným námitkám tu hroby vykopej, tím vložíš ke kytkám svou vlastní epopej. Strach se šíří jako nádor, lék je dětský smích, v rukou svíráš detonátor ze slov vyčichlých. Na tak už vstávej! Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš. Vstříc dalším tajenkám bys rád, jen neznáš děj, tak v Říši divů Alenkám lžeš jako čaroděj. Dávno všem milenkám jsi k smíchu, sám se ptej, proč vtíráš se k dívenkám a čekáš předprodej? Ztrácíš sílu slýchat zápor, pláč Tě vyděsí. Cítíš se jak reformátor, než ho pověsí. No tak vstávej! Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš. Jak dávno je to, kdys dýchal za svá snění? I v temnotách jsi věřil v rozednění. Jen už jsi vzdal ten boj, že se svět změní. (Solo) Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš. Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš.